Antoníne, do kotle přilož!

Hospodářské noviny

Teplárny opět straší lidi v dohledné době hrozícím nedostatkem tepla - nebo alespoň jeho výrazným zdražením. Na zdražení jsou lidé citliví, vydírání tímto směrem má mnohdy úspěch i přesto, že je zřetelně demagogické. Taková je i současná kampaň tepláren, které zároveň naznačují, že vysoké ceny by mohlo odvrátit prolomení územních limitů těžby hnědého uhlí. Současně hrozí zdražením tepla již za tři čtyři roky, ačkoli dobře vědí, že těžba by se - i kdyby všechno šlo jako po másle, což není jisté - mohla zahájit nejdříve za jedenáct let.

Teplárnám je už dlouhá léta dobře známo, s jakou surovinovou základnou mohou počítat. Proč se již dávno více nezaměřily na nové zdroje, počínaje biomasou, a především na svou vlastní zásadní modernizaci, aby se zvýšila efektivita využití všech energetických zdrojů? Většina v současnosti provozovaných systémů je desítky let stará a mnohdy hrozivě neúčinná. Je už dávno na čase, ne-li pozdě, vzít na vědomí, jak vzácné a cenné všechny přírodní zdroje opravdu jsou.

Uhlí je na spalování škoda

Těžbu uhlí musíme hodnotit v rámci uvažování o energetice jak v českém, tak i v širším kontextu. Jeho spalování v nepříliš účinných parních elektrárnách a teplárnách je velkým zdrojem skleníkových plynů. Navíc se tak plýtvá cennou chemickou surovinou. Všeobecně se přijímá (závěry mnoha mezinárodních jednání jak na úrovni OSN, G8, G20, tak i EU), že se do roku 2050 musejí snížit emise skleníkových plynů v průmyslově rozvinutých státech o 80-95 % a celosvětově nejméně o 50 %, jestliže se má zabránit potenciálně katastrofálnímu překročení růstu teploty o více než 2 °C. Rozvinuté státy by měly jít příkladem a nastoupit co nejdříve cestu radikálních redukcí.

U nás se oproti tomu znovu hovoří o možném prolomení limitů těžby hnědého uhlí. Vůbec poprvé to v úterý připustil i premiér Petr Nečas. Přitom limity už platí 20 let a naposledy je opět potvrdil právě program současné vlády. Proti těžbě se jednoznačně a vehementně stavějí obyvatelé měst a obcí, které by musely být zbourány, i značná většina lidí v celém regionu. Poukazují na to, že již dnes je vážně narušeno jejich prostředí a každou další devastaci vnímají jako katastrofickou. Navíc zčásti obnažené svahy Krušných hor nejsou plně stabilní a geologové dlouho upozorňují na možnost vážných sesuvů. Další těžba může toto nebezpečí výrazně zvýšit.

Život v nejistotě

Stanovením časově neomezených limitů těžby se dostalo lidem ujištění, že mohou počítat s bezpečným a zajištěným životem do neomezené budoucnosti, že si mohou stavět domy, zařizovat svá sídla, budovat různé potřebné infrastruktury v krajině, která je jejich domovem. Neustálým zpochybňováním zcela základních existenciálních jistot se na těchto lidech, našich spoluobčanech, dopouštíme trestuhodného násilí. Jaký to je život, když jednou je to tak, jindy opačně, když se vám neustále připomíná, že kdo ví, co bude za pár let? Zajímá vůbec někoho, jaké důsledky má život v trvalém stresu tohoto typu?

Chodím okolo lavičky polepené nápisem "Evropa přestává kouřit ve veřejných prostorech". Česko není v Evropě? Velmi podobné pocity jsem měl, když jsem porovnal čerstvou tiskovou zprávu Evropské komise, jež prezentovala Cestovní mapu pro přechod na konkurenceschopnou nízkouhlíkovou ekonomiku do roku 2050. Je v přímém protikladu s úvahami o prolomení limitů a spálení severočeského uhlí v nemoderních teplárnách. Antoníne, topiči teplárenský, do kotle přilož! Česko není v Evropě.

Bedřich Moldan

Autor je bývalým ministrem životního prostředí za ODS, nyní členem TOP 09

Neustálým zpochybňováním zcela základních existenciálních jistot se na těchto lidech z vesnic ohrožených těžbou, dopouštíme trestuhodného násilí.