Finanční fondy Zeno Meiera: Stasi, Mostecká uhelná a česká politika

Česká Pozice

Zeno Meier měl přístup k účtům Mostecké uhelné se 4,5 miliardy korun. Ve stejné době zaplatil za bezcenné akcie Liberty 16 milionů.

V dokumentech švýcarské i české prokuratury, které vyšetřovaly ovládnutí Mostecké uhelné společnosti (MUS) jejími manažery, se opakovaně vyskytuje i jméno Zeno Meier. Podle zjištění švýcarských vyšetřovatelů měl Meier plnou moc k jednání za společnost Portoinvest, jež byla klíčovým bodem řetězce, přes který putovaly peníze z MUS na konta dalších zahraničních společností (například European Energy and Resources Limited, Compinvest Establishment či Rozel Limited). Ty pak sloužily společnosti Appian Group k ovládnutí MUS a posléze i k privatizaci Škody Plzeň.

Mostecká uhelná společnost naposílala na dva účty společnosti Portoinvest vedené u Credit Suise Bank a u UBS Bank celkem 150 milionů dolarů, tehdy přibližně 4,5 miliardy korun. Podpisová práva k těmto miliardovým účtům neměli jen Antonín Koláček, Luboš Měkota a Jiří Diviš, ale také Zeno Meier.

Podpisová práva k miliardovým účtům neměli jen Antonín Koláček, Luboš Měkota a Jiří Diviš, ale také Zeno Meier

Účty Portoinvestu u švýcarských bank byly založené v prosinci 1998 a během několika dnů na ně MUS řízená Antonínem Koláčkem a jeho společníky poslala 27 milionů dolarů (tehdy zhruba 818 milionů korun). A o rok později činila částka investovaná Mosteckou uhelnou do Portoinvestu již 85 milionů dolarů, tedy 2,8 miliardy korun. V letech 1998 až 2002 tam Mostecká uhelná postupně naposílala již zmíněných 150 milionů dolarů.

Meier, fanda kočárků z Liberty

Zeno Meier nefiguruje mezi obžalovanými v kauze „manažerské privatizace“ MUS, ale jeho jméno se neobjevuje v České republice u podezřelých finančních transakcí poprvé. V létě 1999 se Zeno Meier točil kolem jiné české společnosti s přímou vazbou na politiky ČSSD a udělal z ekonomického hlediska těžko vysvětlitelný obchod. Koupil totiž 40 procent akcií zkrachovalé společnosti Liberta za 16 milionů korun.

Zeno Meier udělal z ekonomického hlediska těžko vysvětlitelný obchod. Koupil totiž 40 procent akcií zkrachovalé společnosti Liberta za 16 milionů korun.

Mělnického výrobce kočárků Liberta vlastnil až do nástupu na ministerstvo tehdejší ministr financí ČSSD Ivo Svoboda a jeho nejbližší spolupracovnice Barbora Snopková, kteří pak vlastnictví převedli na syna Barbory Snopkové Stanislava Kratochvíla. O prázdninách 1999, když byli Svoboda a Snopková kvůli svému hospodaření s Libertou obviněni z poškozování věřitele a zpronevěry, zdravá část Liberty už dávno vyvedená do společnosti Zora Eura a zkrachovalá Liberta byla v likvidaci, zaplatil Zeno Meier Kratochvílovi za bezcenné akcíe po 400 korunách za kus, celkem 16 milionů korun.

Můžeme se zatím jen dohadovat, proč si Zeno Meier kupoval bezcené akcie Liberty, respektive co si za těch 16 milionů korun vlastně kupoval. Stejně jako o důvodech, které vedly Antonína Koláčka a Jiřího Diviše, aby s tímto člověkem spolupracovali.

Meier, manažer fondů Stasi

O schopnostech a podnikatelském pozadí Zeno Meiera informoval letos v září maďarský politický týdeník Heti Válasz v článku o bývalém socialistickém místostarostovi Budapešti Miklósovi Hagyó. Ten kvůli podezřením na rozsáhlou korupci a mafiánské praktiky skončil po posledních maďarských parlamentních volbách ve vazbě a nyní čeká na soud.

Podle týdeníku Heti Válasz fungoval Hagyó jako jeden z lidí „manažera fondů Stasi“ Zeno Meiera. „Stranické fondy bývalé NDR byly zčásti distribuovány skrze vídeňskou CW Bank (dcera maďarské centrální banky), a to s pomocí podnikatelů, kteří byli na trhu známí tím, že nikdy bankám nevraceli půjčené peníze. V Maďarsku se na těchto defraudacích podíleli Evgeni Leibovich ze Švýcarska, Zeno Meier a Joseph Yuval Rayner (odsouzený v roce 1999). Společnosti založené těmito třemi ,byznysmeny‘ byly aktivní především ve velkoobchodě s potravinami, distribuovaly žvýkačky Wrigley a pivo Foster,“ uvedl v září maďarský týdeník.

Jméno Zeno Meier mezi oprávněnými osobami k miliardovým účtům Portoinvestu – de facto tedy k prostředkům Mostecké uhelné společnosti – by tak mělo pro vyšetřovatele fungovat jako signální světélko, že stojí za to zkoumat toky peněz, které tento člověk ovlivňoval či řídil. Vzhledem k jeho nákupu bezcených akcií Liberty od tehdejšího „skoro zetě“ ministra financí Svobody, který se časově kryje s dobou, kdy Meier měl přístup k miliardám z Mostecké uhelné, může jít o stopu k dalším korupčním milionům.

Jiná stopa vedoucí k ČSSD

Podobně jako když se ukázalo, že po privatizaci Mostecké uhelné putovalo 150 milionů korun na účty firem ovládaných zbrojařem Pavlem Muselou, který byl kamarádem Stanislava Grosse, tehdejšího ministra vnitra a posléze i předsedy vlády za ČSSD.

Část z provize 150 milionů korun za privatizaci Mostecké uhelné, která přistála nejprve na účtu gibraltarské firmy Torrence Trading lobbisty a zbrojaře Pavla Musely, byla zjevně použita na úplatky pro politické činitele. Na účet otce tehdejšího náměstka ministra průmyslu Roberta Sýkory ve švýcarské bance Credit Suisse bylo v listopadu 1999 složeno 85 tisíc dolarů (tři miliony korun). Sýkora měl k tomuto účtu podpisové právo a švýcarská prokurátorka Graziella de Falco Haldemannová uvedla, že „Sýkora byl jako náměstek ministra průmyslu zodpovědný za přípravu návrhu usnesení vlády k prodeji MUS. Dostal přitom v souvislosti s prodejem akcií MUS platby od kupce. To umožňuje předpokládat, že stanovení uměle nízké ceny je zatíženo korupcí.“

Ze švýcarského spisu, jak informoval letos v lednu deník MF Dnes, dále vyplývá, že deset milionů korun z té 150milionové provize přišlo na účet Grossova poradce Jiřího Martinka. Dále nevratnou půjčku ve výši 34 milionů korun dostala společnost Nomainvest, ve které v té době působil pokladník ČSSD Zdeněk Uhlíř, pravá ruka místopředsedy strany Karla Kobese. Nomainvest pak dala 10 milionů korun Nadačnímu fondu Zdraví pro studenty, který založili Karel Kobes a Stanislav Gross.